Veselé Velikonoce, Napajedla!

   Ještě nestačilo sednout ani zrnko prachu na náš Hlukem vyprášený kožich a už jsme ho ze skříně vytahovali znovu. Přitom jsme si chtěli na Velikonoce vzít příklad z bodrého chlapíka Ježíše Krista a vstanout z mrtvých, ale pravý opak se stal pravdou. A tak si po dnešním utkání alespoň můžeme zanotovat mírně poupravený text jedné rockové kapely „topíme se v sestupové vodě, čekáme na záchranné lodě“. Vyčkávání na gumovou pramičku z Napajedel však bylo marné. V týdnu to u nás vypadalo nadějně a hráči slibovali vstřelit gól a ti odvážnější dokonce počítali s bodem, přestože ten poslední jsme získali v druhohorách. K nějakému zisku měli pomoci i navrátilci do sestavy (P.Lukeš, M.Holboj, Z.Kostelník), ale někteří odpadli až příliš brzy.

Sotva stihli fotbalisté  uvést míč do provozu bylo na našich tvářích možno pozorovat úzkost. Běžela snad třicátá vteřina děje a po naší levé straně se prohnal hostující Havránek, jehož polostřelu polocentr vyrazil  před sebe P.Mendl a jediný kdo na tuto událost reagoval byl kanonýr slušivě oblečené Fatry Zimčík, který pohotově dorážel – 0:1. Ještě nestačil zaschnout inkoust z předchozí poznámky a bylo potřeba zapsat další. Neskutečný zmatek v našem vápně vyvrcholil střelou Bláhy, kterou ještě V.Velecký vyhlavičkoval z brankové čáry, ale na dorážku stejného hráče do šibenice už nemohl dosáhnout nikdo – 0:2. Takový byl tedy náš vstup do utkání a hned potom se děly další zapamatování hodné věci. Člověk by si myslel, že už zažil za desítky let ve fotbale všechno, ale nebyla by to pravda. V 17.minutě jsme střídali zraněného F.Májka, v 18. P.Lukeše a v 19.M.Holboje! Malinko přeskočíme děj a teď pošleme poděkování na KFS, protože ve 31.minutě šel ze hřiště čtvrtý zraněný S.Josefík a není to tak dávno, co se mohlo střídat jenom třikrát. Vraťme se však na pěkně připravený trávník a konkrétně do 24.minuty. V té se možná mohlo otáčet nebo minimálně hýbat kormidlem zápasu, ale nestalo se. V.Velecký vypíchl míč mezi Drgou a Koutníkem a upaloval sám na golmana. Po kličce Bartošovi už jsme viděli míč v síti, ale tohoto historického mylníku jsme se nedočkali, protože Koutník skluzem míč odvrátil na roh a ještě snad ohnul pravou tyčku, o kterou se zranil, ale po ošetření pokračoval ve hře. Ve 27.minutě utkání jsme měli „výhodu“ už osmého rohového kopu, ale věřte, že jsme se ani k jednomu míči po kopu od praporku nedostali a byli jsme rádi, že jsme zachytili alespoň výpady hostů po nich. Než došlo k odstoupení zmíněného S.Josefíka, byl na hřišti  snad už  pošesté náš masér Tonda Vrága a mít špatnou kondičku, museli by se hráči ošetřovat sami. Potom už zase začali běhat převážně hráči a ve 30.minutě střílel Belant, ale náš golman s jeho střelou problémy neměl. Horší už to bylo ve 39.minutě, když naši kluci nezachytili trojúhelníkovou kombinaci trojice Zimčík, Belant, Bláha a posledně jmenovanému doslova ukradl gól P. Mendl skokem pod nohy. Krátce před útěkem do kabin si přilepil dlouhý pas na prsa V.Velecký, ale i jemu byl v rozhodujícím okamžiku míč zcizen. Tím by se dal poločas považovat za uzavřený a je nasnadě, že končil za opačného rozpoložení obou soupeřů. Jak začal poločas první tak začal i druhý. Nejdřívě pěkným letem vyrazil zpod břevna míč hostujícímu Belantovi P.Mendl a pak to přišlo. O třetí branku hostí se však, a to nám promiňte, zasloužil především hlavní rozhodčí. V 50.minutě vyskočil po vysokém míči P.Mendl a přes clonícího hráče hostí jej vyboxoval do bezpečí. To jsme si mysleli. Sudí však ukázal na penaltový puntík s dovětkem, že náš golman srazil atakujícího hráče hostí. Stejné situace se doposavad považovaly za faul na brankáře, ne však dnes. Ještě než Ouroda proměnil penaltu a upravil na – 0:3, bylo na adresu arbitra směřováno několik poznámek a je namístě alespoń jednu citovat: Ty nestoudný pantáto, řekl bych, že jsi se právě zmýlil“! Pod rouškou nepříznivého stavu se někteří diváci začali šourat na občerstvení a pro některé to byl signál k vytracení se. To bohužel udělali i někteří hráči (nemyslíme, že by šli do bufetu, ale pomalu se vytráceli ze hřiště) a náš prapor zůstal v rukou osvědčených bojovníků. Jedním z nich byl neúnavný V.Velecký a po příhře T.Kadlčka byl znovu v solidně vyhlížející pozici. Po zasekávačce však zvolil nahrávku na F.Hladiše a náš názor je takový, že měl střílet, byť levou nohou. Trest přispěchal v 58.minutě. Balon přeletěl naše obránce a hlídku držící štírek Zimčík nezištně vybídl ke skórování Ourodu. Ten byl v tak dobré pozici, že nedat gól snad ani nešlo – 0:4. Takže tuto pasáž urychleně přejděme a už je tu 66.minuta. Ale co to? Opět veliká šance hostí, ale Zimčík neproměnil a akce zůstala naštěstí rozečtená. V 70.minutě jsme měli už několikátou standardní situaci a po několika předchozích, které nám byly odpískany spíše za trest, střílel T.Kadlček na branku a míč svištěl přímo do náruče Bartoše. V 79.minutě hry se po dlouhém vhazování prodral k balonu kapitán P.Ligas a jeho ránu zablokoval obránce na další roh. Z toho míříl V.Velecký znovu do klubíčka těl a o našem vstřeleném gólu jsme jenom snili. Nemuseli jsme však. V 85.minutě zas a znovu utekl V.Velecký svým strážcům a během svého náletu byl okopán jako řepa kolchoznicemi až držen upadl v pokutovém území. Rozhodčí si byl velmi dobře vědom naší střelecké impotence a pokutový kop se rozhodl neodpískat, aby naše soužení ještě neprohloubil. V 87.minutě vyslal už svůj několikátý projektil na naši branku Belant, ale jemu také nebyl přán gól. Utkání, co se šancí týče, končilo v 88.minutě standardní situací Z.Kostelníka. Ten, chtě ukázat, že je obouhohý fotbalista poslal do vápna míč levou nohou a byla z toho ta nejlíp zahraná standardka našich. Zakončil ji T.Kadlček o ždibek vedle a bylo semleto. Další pokus o překvapení bude uskutečněn za týden v Nedachlebicích. Někde a někdy to přijít musí…

Text:  Milan Bršlica, TJ Nivnice

Foto+video:  Jaroslav Hastík

Dobojováno…. Kdo by si už po týdnu zas pořádně nezařval?